V roce 1975 byli Ramones teprve rok na světě, Patti Smith vydala své první album Horses, Johnny Thunders a Jerry Nolan po rozpadu NY Dolls zformovali Heartbreakers, zatímco Malcolm McLaren se vrátil zpátky do Londýna, kde se pomalu dávali dohromady Sex Pistols. V témže roce přišel jeden newyorský hudební nadšenec s nápadem založit svůj vlastní časopis zabývající se touto novou hudbou a věcma kolem ní. Svůj plátek nazval jednoduše PUNK. Dámy a pánové, představuji Vám Johna Holmstroma.
Jsi známý jako kreslíř komiksů, ale taky jako zakladatel legendárního časopisu PUNK. Jsi rád za to, že jsi dnes již nedílnou součástí punkové historie?
No, lepší než nic:) Myslím, že hodně lidi neví, že kromě kreslení komiksů jsem taky byl vydavatel časopisu Punk, psal hodně článků a staral se o jeho vzhled.
První podnět k tomu založit Punk Magazine bylo prý to, že vám budou lidé kupovat pití a vy budete moct chlastat zadarmo. Myslím, že to říkal Legs McNeil v nějakém rozhovoru. Jaká tedy byla myšlenka nebo důvod k založení časopisu. Měli jste s tím nějaké plány do budoucna nebo to byla čistě spontánní věc?
S Punk magazinem jsem měl od začátku vážné plány. Byl to pro mně sen psát o muzice, setkávat se s muzikanty a být součástí tak skvělé hudební scény jakou byla tahle. Legs McNeil do toho moc nechtěl jít, tak jsem si myslel, že lákadlo v podobě chlastu zdarma by ho mohlo trochu motivovat. Legs na časáku nedělal tak moc, jak si dnes lidi myslí. Jako příklad může sloužit to, že odešel krátce poté, co jsme vytiskli první vydání. Celý příběh, jak to bylo, chci popsat v připravované knižní sbírce.
První váš rozhovor byl s Lou Reedem, že? Pamatuješ si ještě na to, jak to probíhalo?
Jistě! Tenkrát seděl v CBGB´s, kde jsme šli udělat rozhovor s Ramones. Byl tak laskavý, že mi dovolil na několik hodin se ho ptát na cokoliv. Nekecali jsme jenom v CBGB, ale taky jsme spolu šli do restaurace The Locale, kde si dal večeři. Vždycky jsem si myslel, že to od něho bylo opravdu štedré gesto, ale tomu většina lidí nemůže rozumět. Nestává se často, že někdo tak slavný jako byl on, dá vůbec někomu autogram, natož s ním udělá interview.
Když jste rozjížděli Punk Magazine, tobě bylo 22 let. Používal se termín punk už tehdy pro kapely jako Ramones, Patti Smith, Blondie nebo se tak stalo až poté, co časopis začal vycházet?
Tohle slovo "punk" užíval v časopise Creem jeho redaktor Greg Shaw, popisoval tak kapely, které jsou dnes známe spíše jako garage rock. Taky Suicide už v roce 1974 popisovali na plakátech svou hudbu jako "punk-rock". Nicméně, když vyšel časák Punk a získal si pozornost mainstreamových médií, všechno se změnilo a z punku se stalo hnutí.
Kdyby jsi měl vybrat jednu ze všech těch skvělých kapel New Yorku 70. let, která by to byla?
The Ramones!
Kromě obálek časopisů jsi taky vytvořil několik obalů desek. Například Road to Ruin a zadní stranu Rocket to Russia od Ramones. Jak k tomu došlo, oslovili Ramones tebe nebo ses jim nabídl ty?
Johnny Ramone, který se vždycky staral o obaly desek, mě požádal, jestli bych neměl nějaké nápady pro vnitřní obal jejich třetí (tehdy ještě bezejmenné) album. Domluvil jsem focení Joeyho s Robertou Bayley, Bobby London udělal pál náčrtků. Johnnymu se moc nezamlouvaly a tak požádal mě, abych celou věc udělal já, ale uzávěrka byla už jen za pár dní. Tak jsem nepřetržitě pracoval a udělal kresby ke všem skladbám. Johnnymu se vše moc líbilo a zeptal se mě proč rovnou neudělám také zadní obal. Celou tu myšlenku s Rocket to Russia měl už v hlavě - mapa světa, karikatury znázorňující různé státy atd. Dalo to spoustu práce prostudovat všechny mapy a zkusit udělat vzhled Země realisticky a zároveň nakreslit jednoduché karikatury, které by vypadaly vtipně.
Proč jste v roce 1979 přestali s vydáváním časopisu? Už se neprodával?
Měli jsme sérii nezdarů, které nás přinutily s tím skončit. Bylo toho víc, co nám znemožnilo dál vydávat, ale jak už jsem říkal, celý příběh bude řečen v chystané knize.
Bylo to taky krátce po smrti Sida Viciouse, jaký vůbec máš na Sida názor?
Měl jsem Sida hodně rád jako člověka a myslím, že měl hodně potenciálu. Ve skutečnosti byl velmi milý a hodně zranitelný, ale taky hodně sebedestruktivní. Myslím a taky doufám, že zanechal dobrý příklad proč užívání drog není zrovna nejlepší nápad. Vím, že hodně lidí si myslí, že všichni v CBGB´s byli tehdy na drogách, ale to není pravda. Zažil jsem, jak spousty mých přátel ze střední školy zemřelo nebo v lepším případě skončilo ve vězení poté, co si začali s heroinem. Věděl jsem, že se od toho musím držet dál.
Co jsi dělal v 80. letech, potom, co Punk magazine skončil?
V podstatě jsem dělal to, co jsem dělal celou dobu. Kreslil jsem kreslené seriály pro různé časopisy. Taky jsem začal dělat komiks s Peterem Baggem, Comical Funnies, ale ten nebyl tak ambiciózní jako Punk magazine.
Hodně lidí říká, že New York se za ta léta zcela změnil, že už to není to místo, co bývalo. Ty stále v New Yorku žiješ, že? Jak to vidíš ty?
Hodně se změnil. V roce 1979 stouply ceny za byty a už nikdy neklesly dolů, proto žiju stále v tom stejném, malém bytečku už od roku 1977. Lidi, kteří tady teď žijou chtějí nechat zavřít bary a ukončit noční život, který teď převzali studenti. New York už není útocištem pro umělecké ztroskotance, drogové závisláky, šílence, pobudy ani podivíny.
Líbí se ti nějaké současné punkové kapely? Znáš třeba nějakou zajímavou evropskou kapelu (např. z České republiky, Polska a tak podobně)?
Nové kapely už neposlouchám. Lidé mi občas posílají CD a různou hudbu, ale je těžké najít si čas něco z toho si poslechnout. Jsem pořád nějak zaneprázdněn.
Děkuji ti moc za rozhovor. Nějaké slova na závěr?
Děkuji moc za příležitost si s tebou popovídat!
Článok napísal Rudee
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára